Divoká planeta

V puberte som popri hororoch veľmi rád čítal aj takzvané Hard Sci-fi a fantasy. Keď už nič iné, tak aspoň sci-fi, aj také to náročné, komunisti vydávali, a u nás vychádzali (Dôkazom je knižnica môjho otca). Zbožňoval som autorov ako Arthur C. Clarke, Isaac Asimov, Harry Harrison, Stanislaw Lem, John Wyndham, Stephen Leacock, Michael John Moorcock, Thomas Michael Disch, Eric Knight, Terry Pratchett, Robert Silverberg, na všetkých si nepamätám bolo to už dávno čo som si od nich niečo prečítal. Konkrétne na hard sci-fi sa mi páčila tá neúnosná ťarcha nekonečnosti času a priestoru kde nikdy nešlo o to, zachrániť zem pred mimozemšťanmi či heroickú plavbu vesmírom zakončiť cestou domov. Skôr išlo o ten triezvy a realistický pohľad, ktorý miestami zvieral hrdlo, poukazuje na možnú realitu v tom konkrétnom momente a za daného stavu, ktorý nikdy nebol ružový. Neviem, ťažko to dokážem opísať slovami. Hard sci-fi v kinematografii mám takisto veľmi rád ale nikdy som popri pozeraní nedosiahol ten ťaživý pocit, ktorý tiež nedokážem opísať. Ten mi vyvolal až tento Francúzko-Československý animák (Ale je to viacmenej Francúzky, dočítal som sa, že s tým komunisti mali problém, keďže je to dosť silná satyra na nekorektnosť spoločnosti). Na planéte Ygam žijú inteligentné bytosti menom Dragovia. Spolu s nimi tu žijú aj ľudia (ako sa sem dostali je záhadou) sú oproti ľuďom asi 20krát väčší. Jeden týždeň draaga je pre človeka jeden rok. A tak sú považovaný za parazitov keďže sa rýchlo množia a ničia prírodu. Draagovia ich kynožia ale niektorých pestujú ako domáce zvieratká. Ako domáce zvieratko sa k jednému mladému draagovi dostáva aj hlavný hrdina. Je síce živený dobre ale má to dosť ťažké, keďže mladý draag u ktorého prežíva nemá v srdci ani v rukách veľa citu a deti radi používajú svojich domácich maznáčikov na vzájomné súboje alebo ich iba tak pre radosť mučia. Draagovia študujú doma prostredníctvom istého prístroja keďže sú spirituálne veľmi vyspelí a dokážu zo svojho tela prostredníctvom meditácii uvoľniť dušu. Hlavný hrdina sa takto vzdeláva cez prístroj rovnako z draagom a keď dospeje ujde do lesa aj s prístrojom a naučí ostatných ľudí múdrostiam a tajom draagov. Ide o staršiu animáciu ale má v sebe neskutočne pestrofarebné prostredie. Je plná originálnych vyobrazení tvorov, prírody a vo všeobecnosti všetkého iného ako je náš svet, a tak to v sci-fi má byť. Ako vizuálna tak aj zvuková časť filmu pôsobí neskutočne psychedelicky. Akoby to tvorcovia tvorili pod vplyvom drog. Všetko tu je na rok 1973 úplne dokonalé až na ten rýchlo spackaný záver. Do posledných 5 minút strčili na rýchlo koniec, ďalších 20 minút by tomu iba prospelo ale inak je do pre mňa dokonalosť. Na záver už iba dodám, že je to jeden z najlepších a najoriginálnejších animovaných filmov aké som zatiaľ videl. Práve preto ma hnevá to, že sa chystá remake, niééééé. (02.04.2016)

Divoká planeta je jeden z nejdivočejších animovaných filmů, které jsem měl tu mořnost vidět. Imaginace autorů totiž pryští z každého záběru a pochybuji, zda-li lze toto umělecké podobenství ještě nazývat sci-fi. Zde opravdu každý záběr nabízí něco poutavého nebo alespoň lehce šíleného. A není to dané jen brutální kreativitou autorů, ale i příběhem o boji lidí a drágů, který místy působí osudově a téměř biblicky. Divoká planeta byl pro mne neznámý film, ale po shlédnutí musím napsat, že to byl můj nejsilnější filmový zážitek poslední doby. (15.06.2010)

Zaujímavý námet, no tieto staré scifička sú mi proti srsti. Ale treba uznať, že autor mal nesmiernu predstavivosť. "Nová technika masového vyhubovania bohužiaľ nestačí tempu ich rozmnožovania" :lol: to by ma zaujímalo akým spôsobom teda ľudí hubili. Ďalší nedostatok som postrehol v tom, že Drágovia sa pokladali za takých vyvinutých a nezávislých od ľudí, no používali rovnaké jednotky SI ako my ? Podobných nezmyselných maličkostí tam bola kopa. Zas na druhej strane treba jednať, že sa tu jednalo ešte len o kolísku sci-fi žánru. (27.01.2011)

Francouzské animované sci-fi realizované v československém studiu Jiřího Trnky? Vé své době zřejmě unikátní koprodukční záležitost svého druhu mě nakonec dokázala zaujmout i svým obsahem, byť přiznám se, že první polovina o láskyplnému vztahu k „zemskému“ človíčkovi na cizí planetě ze strany jeho dětské objevitelky na mě zapůsobila mnohem víc, než později naplno rozvinuta protiválečná myšlenka. Ta má sice rovněž hloubku, ale mi přeci jen připadala zpracována poněkud jednoduchým způsobem a děj v tomto směru bych uvítal mnohem víc propracovaný. Zajímavý futuristický svět tu byl, pěknou atmosféru tomu dotvářela jak nezvyklá psychedelická hudba, tak ty staré české poetické animace, ačkoliv zatímco jednou mi ta animace svou poetikou docela seděla, ve scénách, kdy vedle obyčejných pohyblivých kreslených obrázků došlo i na výraznější vizuální efekty (jakési výfuky, plyny či záření), nemohl jsem se ubránit dojmu, že to stihlo nekompromisně zestárnout i v rovině těch animací. Nevím, možná jen nemám úplně ty správné buňky na vnímání animovaných filmů, abych si mohl takovou Divokou planetu naplno užít. Ztráta času to pro mě určitě nebyla, zážitek na dlouhé vzpomínání však také ne a na víc, než ty nejsilnější možné 3 hvězdičky to zatím úplně nevidím, ačkoliv se snažím. [70%] (19.11.2021)

Tak zpočátku mi to přišlo jako celkem slušné psycho, ale to asi bylo způsobené tím, že mi trvalo, než jsem přijmul pravidla světa Draagů. Pak už jsem měl pocit, že koukám na normální sci-fi a občas mě jenom překvapil zjev těch místních zvířat. To vše svědčí o jednom - tvůrci mají hodně fantazie a když funguje a zapadá do toho filmu, dost to oceňuju. Hodně mě chytl i příběh, akorát v druhé polovině už pro mě nebyl tak napínavý a konec byl zbytečně ukvapený. Je v tom i jisté protiválečné poselství a dobře se mi na to dívalo, akorát ten scénář mohl být víc promyšlený. Gandahar je pro mě ale o maličko lepší. Btw, všiml jsem si, že pan režisér rád důležitým hrdinkám svých filmů (soudě dle těchto dvou) rád nechává odhalené kozy. Ale líbilo se mi to, stěžovat si nebudu :D 4* (17.10.2020)